Život ve skafandru
Skafandr není diagnóza. Je to způsob, jakým žiju. Tělo mě brzdí — ruce se třesou, nohy nejdou, řeč se loudá. Hlava ale běží naplno.
Naučil jsem se v tom žít. A naučil jsem se, že omezení je hlavně v hlavě toho druhého. Kdo se na mě podívá a vidí postiženého kluka na vozíku, prohrál ještě dřív, než jsme začali.
Tahle stránka je dopis sám sobě. A taky vám — kdo to čte. Že to jde. Že je v pořádku být jiný. Že práce, kterou děláte poctivě, mluví hlasitěji než jakékoli postižení.
